Právník: Trest kastrace neboli vykleštění.

Trest kastrace neboli vykleštění ve Spojených státech severoamerických zaveden byl zákonem ve čtyřech ze 46 spojených států před několika lety. Od té doby ještě dalších 5 států usneslo se na podobném zákoně. Posledním z nich jest Nový York, kde počátkem r. 1912 usnesen byl oběma sněmovnami podobný zákon, jenž záhy došel schvalujícího podpisu gouverneurova. Účelem toho zákona jest, aby vykleštěním zabráněno bylo slabomyslným, zločincům a vůbec méně cenným jednotlivcům, by plozením svoje zločinné náchylnosti, choroby tělesné neb duševní neb svou slabomyslnost přenášeli na další potomstvo. —

O těchto zákonech podává zprávu Dr. Ernst Schulze v Zeitschrift f. d. ges. Straf-R wissenschaft, seš. 6. ai 1913, str. 663. Netřeba nám ani vyličovati, že se všechen cit náš a všechno naše nazírání příčí takovému hroznému trestu, jenž obsahuje zapírání všech zásad lidskosti a křesťanství, zejména lásky k bližnímu. Téhož názoru jest i E. Sch., jenž na základě historie dovozuje, že v Evropě kastrace pokládána byla za asiatské barbarství, proti němuž již Caesar, Domitian, Nerva i Konstantin Veliký vydali zákazy, jak později činilo též právo kanonické. Jest to také velikou nesrovnalostí, když na jedné straně ruší se trest smrti pro kapitální zločiny – jako se děje namnoze ve státech severoam. – na druhé straně však se provádí kastrace, a provádí stejně barbarský zákon Lynchův!

S výklady spisovatele E. Sch., jenž přivádí velmi podrobný zajímavý materiál historický, sluší zcela souhlasiti, zejména také ukazuje-li na extravagance amerických zákonů, zapovídajících na příkl. nošení šněrovaček, neb předpisujících délku ženských sukní, výkroje ženských blůz a pod. – a najednou upadajících do barbarství kastrace, jež převyšuje ještě staré tresty uřezávání končetin, uší, vytržení jazyka a pod.

Usnášení se na takových zákonech podává jenom drastický doklad o tom, že jejich původcům naprosto nedostává se způsobilost k tomu, aby konali práce zákonodárské, k čemuž především třeba nejvyššího stupně vzdělání, jemnosti mravů a podrobné znalosti cítění a smýšlení skutečně vzdělaných a ušlechtilých lidí. Člověk skutečně vzdělaný a ušlechtilý musí však proti takovému trestu cítiti jen nejvyšší odpor. Zejména pokud se týče zamezení přenášení nemocí posloupností dědičnou, jest tak řka nemožno vynášeti spravedlivý a správný úsudek. Nejrozšířenější a nejzáhubnější nemocí na příkl. jest snad tuberkulosa. Máme za to, že nikdo nemůže se odvážiti toho, aby zamezil všem tuberkulosou stíženým sňatek; vždyť často není ani nemoc zevně znatelna, objeví se teprv později atd. Mimo to mezi takovými chorými bývají lidé znamenití, pilní a horliví badatelé atd. Podobný jest poměr při nemocích srdce, při choromyslnosti atd. – ač právě dědičné zatížení bývá většinou příčinou choromyslnosti. Jak ale možno znemožniti sňatek každé osobě, pocházející z rodiny, zatížené choromyslností – když tato choroba zastihne podle zkušenosti jenom jednotlivce a jiné vynechává tak, že na příkl. jeden bratr jest choromyslný a ostatní sourozenci jsou zdrávi. Kdy by se toho mohl odvážiti stihnout takovým hrozným opatření, jako je vykleštění osoby, toho času žádné známky choroby nejevící? Podobně jest tomu při všech chorobách. Naprosté vyhubení chorob jest vůbec nemožno; ovšem jest možna jistá míra omezení, vhodným zdravotním opatřením – ale vykleštění za zdravotní opatření pokládati nemůžeme.

Nevzpíráme se však tomu, aby z důvodů zdravotních do jisté míry zabráněno bylo sňatkům osob zjevně chorých. Také máme za to, že bezpodmínečným zrušením § 61. zák. obč. tr. nevelou z 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z., jenž zapovídal zločincům do těžkého žaláře odsouzeným sňatek ode dne rozsudku po čas trvání trestu, překročena slušná míra humanity. — Spíše měla přípustnost sňatku takových zločinců jen výjimečně z příčin důležitých býti vyslovena.

Citováno z Právníka 1913, str. 546–548.


Nazpět: Časopis Právník: paběrky od roku 1861.

Mateřské stránky: Paběrky z HvB.

Valid HTML 4.01!


Repozitář: $Id: kastrace.html,v 1.1 2013/03/16 09:14:41 computer Exp $