Kde v údolí...

Kde v údolí ku řece hora má sklon, – všem poselství andělské zvěstuje zvon. – Zdrávas, Zdrávas, Zdrávas, Maria, – Zdrávas, Zdrávas, Zdrávas, Maria!

Aj, Bernardu, panenku, nebeský duch – tam ku břehu provodí v zelený luh. – Zdrávas atd.

Tu ve vzduchu šumot a v děvčeti žas, – tuší, že nastal jí milosti čas. – Zdrávas atd.

I spatřila na skále hvězdovou zář, – v ní postavu velebnou, přesvatou tvář. – Zdrávas atd.

Tvář lahodou nebeskou nadchnuta jest, – jí oblaky modravé vzdávají čest – Zdrávas atd.

Kdo v tváři zřel úsměvu slunečný lesk, – ten v duši své nehostí bázeň a stesk. – Zdrávas atd.

Ji rozmile zdobí šat liliový, – a prostinký světlý pás oblakový. – Zdrávas, atd.

Tu vpravo, tam vlevo jest růžový květ, – tak rozkošných růží náš neviděl svět. – Zdrávas atd.

A na rukou sepjatý růženec má, ta Paní a Královna přemilostná. – Zdrávas atd.

Hle, Bernarda z divu se zotavuje, – a pokorně Paní tu pozdravuje. – Zdrávas atd.

Však Paní již neviděl děvčete hled, – řkouc: „Zítra zas!“ Postava zmizela hned. – Zdrávas atd.

Než ráno se obloha červenala, – tu děva již Královnu vyčkávala. – Zdrávas atd.

I prosila matku svou: „Nebraňte mi; – co oko mé vidělo, duše má ví! – Zdrávas atd.

Vždyť byla tak milá, tak přespanilá; – jdu, abych co žádá, si vyprosila“. – Zdrávas atd.

Kdy letěla toužebně holubička, – jak na nový Tábor ta prosebnička – Zdrávas atd.

„Přijď ochotně čtrnáctkrát ke skále sem; – přijď se svými druhy, bych mluvila všem. – Zdrávas atd.

Mé rozmilé dítě, ty dneska již věz, – že v nebi ti uchystám radostný ples.“ – Zdrávas atd.

„Ó, Ty jsi tak dobrá, chci vroucně Tě ctít, – však nepřízeň světa mi nedá sem jít! – Zdrávas atd,

Že přeješ mi, z toho je mudrákův hněv; – mou ochranou bude vždy svatý Tvůj zjev.“ – Zdrávas atd.

Hned zrána šla děvečka do krásných hor, – s ní na cestu vydal se věřících sbor. – Zdrávas atd.

Jak seraf, když poslal Pán, – tak Bernarda chvátá, kde Paní má stan. – Zdrávas atd.

Dlí děva již na místě utěšeném, – snad z nebeska na zem tu přeneseném. – Zdrávas atd.

Aj, dítěti mění se nevinná tvář; – tvář krášlí ji podivná nadzemská Zář. – Zdrávas atd.

Již klečí a modlí se, Vládkyní zří, – svit nebeský od Paní šíří se k ní. – Zdrávas atd.

Lid žasna se diví, jak zázračný svit – se na děvě jeví a blaží ji vid. – Zdrávas atd.

Nazpět