Bože, cos ráčil.

1. Bože, cos ráčil před tisíci roky – rozžati otcům světlo víry blahé, – jenžto jsi řídil apoštolů kroky – z východu k naší Moravěnce drahé; – [: k Tobě hlas prosby z této vlasti vane: – Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

2. Na Velehradě bratří ze Soluně, – Cyril a Metod kázali nám spásu, – ochranu skytli v církve svatém lůně, – učili národ znáti ctnosti krásu. – [: Od doby té nám světlo víry plane: – Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

3. Jazykem rodným Boží chválu pěli, – mateřskou řečí knihy svaté psali, – získali láskou Kristu národ celý, – život nám na vše věky zachovali. – [: Nezhyne rod, jenž věřit neustane: – Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

4. Kolik to bouří nad vlastí se sneslo, – o život bylo zápasit nám v boji, – mohutné sídlo Svatopluka kleslo, – Velehrad víry bez pohromy stojí, – [: apoštolů to dílo požehnané: – Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

5. Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova, – nižádná moc už nám jej nerozboří, – pokud náš národ v hloubi srdce chová – důvěru k Matce, která divy tvoří. – [: Maria za nás prosit nepřestane: – Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

6. Otcové naši, svatí Apoštolé, – jejichžto jména slaví národ vděčný, – neopouštějte nikdy svého pole, – by vaše setba zrála ve plod věčný, – [: ať na ni rosa požehnání kane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

7. Nechať se pyšná nevěra kol zmáhá – a peklo seje koukol nových zmatků, – nebudem dbáti odvěkého vraha, – nedáme věčných bráti sobě statků; – [: víře vždy věrni budou Moravané: – Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]

Nazpět