Brněnský drak

Zlý hlas se roznesl krajem a šeptali si o té věci formani po všech moravských hospodách, třásli se pomyšlením, že by jim páni poručili, aby drahé zboží svěřené jim k přepravě vezli na brněnské tržiště. Divné věci se tehda dály pod hradem Brnem. Krutý drak se tam usadil, sotva malou míli od knížecího sídla, při stezce od Měnína, a nedobře tam hospodařil.

Údělný kníže, sídlící na hradě Brně, byl stár a nemohl se tedy odvážit výpravy na netvora, který před časem přitáhl proti proudu za bouřlivé noci, skučení větru a hřmění hromu a vybral si to místo pod Brnem za své obydlí.

Nebylo však ani potřebí, aby knížecí stařec bral na sebe drátěnou košili, pancíř, přilbu, aby se ozbrojil oštěpem a štítem, dal nastrojit oře prošívanými čabrakami a jel proti draku. Plno mladých junáků, proslavených v rytířském potýkání, zkoušelo své štěstí – ale marně. Kdo včas neutekli se zlými ranami, ti děkovali jen ochraně svých škapulířů, že smrti unikli, jestliže se nakonec nestali dračí pochoutkou.

I nezbylo knížeti než teskně z výšin hradní věže pozorovati, jak se drak na výsluní líně převaluje nebo hladov za stády se plíží a ovce, telátka i velké kusy hovězí i bravu lapá a pohlcuje. Drak býval totiž vždy při chuti.

Trvalo to soužení již na třetí rok. Brněnský hrad chátral, předhradí se vylidnilo, tržiště zpustlo a na hradbách začal růst mech, lišejník a sporá tráva, kterou spásaly kozy. Jen ty zůstaly z dobytka pánova i jeho poddaných, neboť se dovedly spokojit s tím, co vyrostlo na hradbách, ve zdivočelých zahradách nebo na srázech petrovské skály. To dusivé ticho, jež zavládlo tehdy v Brně a věstilo zkázu hradu i jeho předhradí, bylo však přece jen porušeno.

Objevil se tu mladý rytíř Trut z Trutnova, pevného hradu v Čechách pod Krkonošemi. Tak alespoň o něm vypravoval jeho sluha. Rytíř sám o sobě nic nerozhlašoval, jen navštívil knížete a poprosil ho, aby i on směl na jeho půdě vyzkoušet svou statečnost v boji s drakem. Kníže ovšem svolil, ač již v pomoc ani nedoufal. Obyvatelé Brna se vzchopili jen k tomu, že se vyšplhali na hradby, aby se mohli dívati na Trutův boj s obludou.

Trut vyjel jen v lehkém oděvu s dvousečným mečem na grošovatém koni na luh u řeky Svitavy. Jakmile se přiblížil k drakovu doupěti, vyzval ho silným hlasem k souboji. Drak právě po obědě dřímal pod kořeny olší, mhouřil oči a klidně si šplouchal šupinatým ocasem v čisté říční vodě. Byl velmi překvapen, že si někdo troufá rušit ho z odpočinku.

Poznal z toho, že se asi dostavil nepřítel nad jiné nebezpečný. Vycenil zuby, zatřásl se vztekem a vyjel na palouk u řeky jako blesk. Mladý rytíř ho hbitě objel a v jízdě ho ťal do boku. V drakovi se zpěnila krev a zuřivě začal chňapat po útočníkovi, který zachycoval jeho útoky plochým mečem. Byl to lítý boj. Drakovo vytí, ržání Trutova koně a jeho válečný pokřik bylo slyšeti až na městských hradbách. Ani při západu slunce nebylo o vítězství rozhodnuto. Zkrvavený drak se stáhl do vody a rytíř k smrti unaven se vrátil na brněnský hrad. Všichni očekávali, že bude příštího dne v boji pokračovat, ale zklamali se. Trut ještě před svítáním odjel z Brna a nechal jen knížeti vzkaz, že pro úspěšný boj musí nabýt ještě lepších zkušeností. A ještě dodal, že by se mu lépe bojovalo, kdyby ho bývala provázela větší důvěra Brňanů.

Sedm let čekali v Brně na Trutův návrat. A jaké bylo jejich překvapení, když se Trut vrátil jako mnich v kutně, bez zbroje, pěšky. Dal se ohlásit u knížete a oznámil mu, že jde vítězně ukončit svůj boj s drakem.

Den po příchodu do Brna vyšel mnich opět na luh u Svitavy. Drak se mu zdaleka vyplazil vstříc, neboť byl nyní ještě popudlivější než dříve. Trut se ho však nezalekl, ale kráčel mu klidně naproti, kryje se jen štítem. Štít byl z oceli a leskl se jako zrcadlo. Drak se hnal po mnichovi, ale náhle se zarazil, neboť ze štítu na něho cenil zuby drak stejně hrozný jako on sám. Otevřel tlamu a zůstal jako zkamenělý.

Toho pohotově využil zkušený Trut a zapřel mu čelisti silným kůlem. Potom mu beze spěchu naházel do chřtánu několik šišek z koudele, síry a nehašeného vápna, obrátil se a klidně se vrátil na hrad. Kníže s úžasem pozoroval z pavláčky hradu Trutovo podivné počínání.

Drak byl zřejmě zmaten, mrskal sebou, kroutil se a válel, aby vyrazil kůl z poraněné tlamy. Když se mu to konečně podařilo zanechal pronásledování a schlíple se stáhl do řeky.

Za jitřního rozbřesku přiběhli na hrad lidé z předhradí se zprávou, že v tůni svitavského ramene leží drak roztržen žíravým vápnem a sírou.

Brňané ožili. Slavný průvod se bral k luhu u Svitavy za zvuků trub a hlaholu zvonů. Draka vytáhli na břeh a naložili na pevný vůz, do něhož bylo zapřaženo šestispřeží. jeho kůže byla vydělána, vycpána a drak zavěšen na řetězech v průjezdu hlavní brány.

Později byl přenesen do nové radnice, postavené z peněz vzešlých z nového rozkvětu brněnského obchodu a řemesel. Vždyť jen za drakovo maso zaplatili mastičkáři velké sumy. Kouzelný lék připravený z dračího masa šel rychle na odbyt.

Trut si vyžádal za odměnu ten kus země, který pošlapal za své první bitvy s drakem, a postavil tam klášter. Byl to první klášter před Brnem a říkali tam Na luhu.

Klášter již dávno zanikl, jeho dědicem je dnešní Komárov, zato drak zůstal nám dochován až na naše časy. Visí dosud v průjezdu radnice. Nevěřící lidé praví, že je to krokodýl, kterého přivezli kupci kdysi za krále Matyáše. My však si rádi poslechneme vypravování, jak důvtip a odvaha překonaly hrubou sílu.

Mateřské stránky: Paběrky z HvB.

Valid HTML 4.01 Strict