Solženicynův Jeden den: Kniha, která šokovala SSSR

Titulní stránka anglického vydání Solženicynova Jednoho dne v životě Ivana Denisoviče

Jeden den v životě Ivana Denisoviče, klasická novela Alexandra Solženicyna, byla publikována v listopadu před 50 lety. Krátký, jednoduše vyprávěný příběh o vězni, který se snaží přežít Gulag – sovětský systém pracovních táborů, je dnes považován za jedno z nejpříznačnějších literárních děl 20. století.

Bylo ještě šero, i když na východě již zelenkavě svítalo. Ze stejného směru se sem vkrádal slabý, záludný vánek. Není horšího okamžiku, než když je ranní nástup do práce. Za šera, v mrazivé zimě, s hladovým žaludkem – a celý den před vámi. Ztrácíte sílu cokoli říct...

V listopadu 1962 šokoval Sovětský svaz jeden příběh. Alexandr Solženicyn popsal jeden den v životě vězně v pracovním táboře – Ivana Denisoviče Šuchova. Postava to byla fiktivní, avšak takových jako on byly miliony – nevinní občané, kteří – jako i sám Solženicyn – byli posláni do Gulagu během Stalinovy vlny teroru. Zveřejnění pravdy o pracovních táborech jinak bránila cenzura a strach, avšak tento příběh do tisku šel. SSSR už nikdy neměl být takový jako dřív.

„Byli jsme úplně odříznuti od informací a on nám začal otvírat oči,“ vzpomíná spisovatel a novinář Vitalij Korotič.

Život v táboře byl něco na způsob „je nemožné na to vůbec myslet“, říká. Solženicynovu knihu jsem přečetl a pak ještě jednou a pomyslil si, jak on byl vlastně statečný. Měli jsme spoustu spisovatelů, avšak žádný takto statečný nebyl.

Byl to sovětský vůdce Nikita Chruščov, kdo posvětil, že Solženicynova publikace může být vydána; bylo to téměř 10 let po Stalinově smrti. Myslel si, že povolení vydání knihy o Gulagu pomůže vyvrátit kult Stalinovy osobnosti. Nakonec tento příběh zažehl mnohem víc událostí.

„Poté, co byla kniha publikována, bylo nemožné to zastavit,“ vzpomíná Korotič. „Ihned bylo mnoho ilegálních publikací. Hodně lidí, kteří byli ve vězení, začali vzpomínat, jaké to bylo.

Tehdy nebyly počítače ani tiskárny. Knihy byly psány na cigaretový papír – to byla jediná cesta, jak udělat více kopií. Sovětský svaz byl rozbit informacemi, jen informacemi. A tuto vlnu spustil Solženicynův Jeden den.“

Ve filmové adaptaci (1970) hrál Ivana Denisoviče Tom Courtenay

Podle spisu se Šuchov dostal do lágru pro vlastizradu. Přiznal se během vyšetřování – ano, vzdal se, aby zradil svou zemi a vrátil se ze zajateckého tábora, aby posloužil misi německé zpravodajské služby. Jaká to měla být mise, nevěděl ani Šuchov, ani jeho vyšetřovatelé. Zůstalo tedy jen při „nějaké misi“. Chlapci z kontrarozvědky z něho vymlátili duši. Jeho volba byla jednoduchá: nepodepisuj, a budeš nosit dřevěný kabát, nebo podepiš, a žij trochu déle...

Skalní komunisté se snažili dostat džina zpět do lahve: Nikita Chruščov byl sesazen, destalinizace zastavena a Solženicyn byl v roce 1974 uvězněn a vypovězen z vlasti. Sovětský svaz to ale nezachránilo. A jak se Sovětský svaz rozpadl, vyšla najevo celá škála Stalinových zločinů.

Na kraji Moskvy mi Anatolij Mordašev ukazuje 13 masových hrobů táhnoucích se 1 km po ploše střelnice. Co se stalo zde, na střelnici Butovo, se tajilo více než půl století. Mezi srpnem 1937 a říjnem 1938 sem Stalinova tajná policie přivezla a popravila 20 760 vězňů. Lidem žijícím v blízkosti bylo řečeno, že jde o zkušební střelby. Byli zde povražděni dělníci i rolníci, vědci i sportovci, technici i úředníci. Označili je jako nepřátele lidu. A toto místo bylo jen jedním z mnoha sovětských popravišť Stalinovy éry.

Mordašev mi říká, že nyní Rusko zná pravdu a že nikdy nesmí pustit ze zřetele, co se stalo.

Ale Rusko již pomalu zapomínat začíná. Navštívil jsem jednu moskevskou školu, abych promluvil s několika 16letými žáky. Ve škole se ještě o Stalinovi neučili. Jeden den v životě Ivana Denisoviče sice je součástí osnov, ale jen tři z jedenadvaceti žáků jej četli. A co vědí o Stalinovi?

„Nemůžu říct, jestli ho mám rád, nebo nemám, protože toho moc nevím,“ připouští jeden z žáků.

„Za Stalinových časů si lidé byli jisti, že když až skončí studium na univerzitě, najdou práci a můžou žít,“ říká jiný žák. „Dnešní lidé o tom nemají jistotu, nevědí, zda budou moct pracovat nebo ne.“

Třetí žák mi řekl: „Jsem si docela jistý, že Stalin opravdu chtěl udělat ze SSSR velmoc, která bude mít vliv na každého. Byl velkou postavou. Ale jeho osobnost byla poněkud temná.“

Když jsem se s žáky bavil, přišlo mi, že diskutujeme o nějaké vzdálené historické postavě, od níž nás dělí mnoho staletí – o někom jako Oliver Cromwell nebo Ivan Hrozný. Ale Stalin zemřel před méně než 60 lety.

Místo, kde byli vězni popravováni, značí v Butově kříž

Solženicynova vdova Natálie Dmitrijevna obviňuje vůdce moderního Ruska, včetně Michaila Gorbačova a Borise Jelcina z toho, že selhali ve vyrovnání se s minulostí.

„Neprovedli jakoukoliv destalinizaci,“ říká mi. „Nikdo ze státní úrovně neprohlásil ani komunismus za zločinný, ani Stalina tyranem, který vedl válku proti svým vlastním lidem. Nyní už je na slova příliš pozdě,“ říká.

„Po pádu Sovětského svazu se všude ve východní Evropě snažili skoncovat s komunistickým způsobem života, v Polsku, v Německu, všude,“ vzpomíná Korotič. „Ale zde nikoliv. Potřebovali jsme svůj Norimberk, jak tomu bylo v Německu, ale ten nikdy nebyl. A dokud nezačneme diskutovat o problému komunismu na takové úrovni, na níž začal před 50 lety Solženicyn, budeme stále žít v této zpola sovětské zemi, která sice chce být součástí lidstva, ale obává se informací o své vlastní minulosti.


Gulag

Gulag
Název odvozen z iniciál orgánu, který tábory provozoval: Glavnoje upravlenije ispravitělno trudovych lagerej (Hlavní správa nápravněpracovních táborů).
V letech 1929–1953 bylo uvězněno odhadem 14 milionů lidí, z nichž 1,6 milionů v Gulagu zemřelo.
Se zavíráním táborů se začalo po Stalinově smrti v roce 1953; sám Gulag byl oficiálně zrušen v roce 1960.

Alexandr Solženicyn

Alexandr Solženicyn 1918–2008
Během 2. světové války sloužil s vyznamenáním v Rudé armádě.
Odsouzen v roce 1945 na 8 let práce pro psaní kritických poznámek o Stalinovi.
Z ostatních novel lze uvést Rakovinu a Souostroví Gulag – třísvazkové dílo napsané podle skutečnosti.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1970.
Zbaven sovětského občanství a vyhoštěn v roce 1974.
Než se v roce 1994 vrátil do Ruska, žil v USA.

Mateřské stránky: Paběrky z HvB.

Valid HTML 4.01 Strict