Rudolf Dvořák, Mohelno
Naše turistika v Pojihlaví a Pooslaví

Pěkných vycházek do bližšího i vzdálenějšího okolí Třebíče by bylo možno uvésti celou řadu (informace u odboru KČST v Třebíči), ale já mám tu na mysli končiny značně již odlehlé, jež zabírají celou jihovýchodní část politického okresu třebíčského, půvabná a nejvýš romantická údolí řeky Jihlavky a Oslavy, jež s vysokými stráněmi, porostlými hlubokými lesy jehličnatými a listnatými, s malebnými skalními ostrožnami, zkrášlenými řadou zřícenin, hradů a nádhernými vyhlídkami, jsou vábným cílem turistickým a jejich okolní osady vyhledávanými letovisky.

Tyto řádky mají mimo informaci za účel upozorniti milovníky přírody a přátele turistiky, kteří zavítají v jubilejních dnech do našeho města, na naše malebné Pojihlaví a Pooslaví, v němž je nakupeno netušené bohatství přírodních krás, do nedávna však ještě neznámý a opominutý kraj. Ale panenský! Není zde sice ještě pohodlně upravených cest, potřebných mostů a lávek, ani hotelů a turistických chat a jiných vymožeností k pohodlí turistů. Za to však netknutá příroda odmění námahu bodrého turisty, a co chybí dosud na pohodlné komunikaci, to nahradí mnohonásobně ten báječný klid, to velebné ticho a ta sváteční nálada, která Vás provází po celé pouti.

Původní fotografie: Wilsonova skála (26,16 kB).Nuž, vzhůru k potulkám naším krásným Pojihlavím a Pooslavím, jež má již dnes svoje obdivovatele a milovníky, kteří vyvolili si půvabný ten kraj za své letní sídlo, chtějíce užíti čistého vzduchu, slunce, přírodní koupele a neuvěřitelně krásných procházek v netknuté dosud přírodě.

Nejbližším východiskem do romantického Pojihlaví je již první železniční stanice Vladislav. Z nádraží jde se dle červené značky celým městečkem, kde je staroslavná hospoda s památným obrazem, jenž znázorňuje událost, která se zde zběhla počátkem 12. století – narození krále (ale správněji kněžice) Vladislava. Za hospodou vpravo vcházíme již brzy do údolí Jihlavky k chemické továrně a pak již nastává rozkošná pouť pro toho, kdo má rád osamělá, romantická zákoutí, zajímavé zákruty řeky s osamělými mlýny a malebná srázná skaliska.

Za koněšínským (4.) mlýnem vyvede nás Máchalova stezka (červená) vzhůru na dvě nádherné vyhlídky na zajímavý kozlovský meandr, jímž obtéká řeka kozlovskou skálu s nepatrnou zříceninou hrádku Kozlova, a zanedlouho nás svede opět dolů k řece do rozkošného zákoutí pod Holoubkem k obrovským »Masarykovým smrkům«. V těch místech vlévá se do Jihlavky potok Plešický, spěchaje divokou a těžce přístupnou roklí, z níž se nad námi vznáší strmá ostrožna s rozvalinami hradu Holoubka. K němu dostaneme se po hodině pěšinkou od řeky. Hrad měl pohnuté dějiny, měnil často své pány a byl r. 1446 rozbořen. Cesta vede dále veselým paloukem k rokli potůčka Chroustovského s četnými vodopádky a pak nahoře lesní alejí k serpentinám stropešínské silnice, odkud se před námi otevře krásný výhled do údolí Jihlavky a tam také zahlédneme vrchol mohutné Wilsonovy skály. Netrvá dlouho, a již stojíme pod úchvatným tímto skalním obrem a patříme do závratné výše k jeho vrcholu 100 m nad námi strmě trčícímu. Pohled, na nějž se nezapomíná. S temene skály vede žlutě značená pěšina (Březinova stezka) na silnici do Hartvíkovic a přes Třesov a Okarec na studenecké nádraží. Celkem 22 km.

Dalším východiskem do Pojihlaví je železniční stanice Studenec. Zde probíhá Březinova stezka (žlutá zn.), která nás vede přes Okarec, Třesov a Hartvíkovice na Wilsonovu skálu (8,5 km), fenomén Pojihlaví. Zde scházejí se stezky: Máchalova (červ.) s Březinovou (žl.). V lese narazíme na trojnásobné valy nějakého hradiska, z něhož vede cestička přímo na temeno Wilsonovy skály, odkudž se otevírá impozantní pohled do údolí Jihlavky. Vrátíme se přes valy (hradisko) zpět k okraji lesa, a sestoupíme-li příkrou, ale upravenou (žl.) pěšinkou dolů až k samé řece, obdivujeme se této majestátní skále, jež údivem naplňuje každého návštěvníka svou formou, hrdostí a mohutností. Žlutá a červená značka jdou nyní společně nádherným údolím k Loupalovu mlýnu a k Dalešické chatě (v každé době příjemné osvěžení) a na nejnižším místě (v sedle) ostrožny »Dřínové hory«, kterou řeka zajímavým meandrem v kruhu obtéká; opustivše žlutou, dáme se vésti romantickou pěšinkou (červ.) vzhůru na Dřínovou horu, z níž jsou nádherné výhledy do údolí řeky – jedna z nejkrásnějších partií Pojihlaví. Za Kramolínem při vstupu do obory v hájovně lze obdržeti doprovod na nedalekou rozhlednu Babylon, z níž za jasného počasí lze přehlédnouti bezmála půl Moravy. Přímou lesní alejí pod Babylonem (asi 150 kroků) dáme se směrem severním (modrá zn.) a již za hodinu dospějeme k loveckému zámečku na Vlčím kopci, odkud je pěkný pohled na vysoké lesnaté stráně a příjemný odpočinek ve stínu staletých mohutných buků. Od zámečku vede zelená značka nádhernou lesní partií po cestě plné rozkošných vyhlídek k nádraží do Náměště. Túra 30 km.

Náměšť ležíc v údolí Oslavy je přirozeným východiskem do krásného Pooslaví. Chodí se z nádraží podle zelené značky přes Zňátky do údolí Oslavy a pak velmi vděčnou cestou plnou nádherných výhledů na Vlčí kopec, odtud stezkou R. Dvořáka (modrá) dolů do rozkošného údolí Oslavy k turistické lávce a za ní vzhůru silničkou brzo pěšinka vedoucí prostředkem stráně do pohádkového zátiší pod zříceninami Lamberka, do divočiny dosud netknuté, v níž vane z korun stromů, z rozervaných skal a hlučných peřejí Oslavy posvátná hymna věčnosti. Od zřícenin Lamberka pak vzhůru (červ. zn.) až na temeno amfiteátru k ztepilým borovicím, alejí k hájence a přes Březník na kralické nádraží 18 km.

Původní fotografie: Skřipina (34,65 kB).Kralice jsou památny českobratrskou tiskárnou (1578–1620), v níž byla vytištěna slavná »Bible kralická«, a býv. českobratrským kostelíkem s náhrobními kameny někdejších kralických držitelů. Letos byl založen v Kralicích muzejní spolek, který dává základy k muzeu českobratrských památek. Z nádraží jezdí se autobusem (6.10) do Mohelna, vyhledávaného místa turistického a oblíbeného letního sídla pro blízkost nádherných partií na Jihlavce, a v neposlední řadě vábí sem i cizince světoznámá hadcová step – státní rezervace. Zde vykouzlila příroda na výslunných skalních úbočích hadcových jedinečný případ a typický obraz skalní stepi pustinné a stepních pastvin se svéráznými poměry vegetačními. Pohádka Pojihlaví. Pěšky 12 km.

Do Mohelna možno dostati se též přímo z Třebíče autobusem a to dvakráte v týdnu, v pondělí a ve čtvrtek (odjezd z Třebíče, Karlovo nám. o 11. hod.).

Z kralického nádraží lze vykonati (dle modré zn. – stezka R. Dvořáka) velmi vděčnou polodenní partii, plnou příjemných zátiší a nádherných vyhlídek, údolím říčky Chvojnice až k jejímu ústí do Oslavy a odtud buď po malebném hřebenu vzhůru ke zříceninám Ketkovického hradu anebo po levém břehu řeky (brod) k mlýnu Ketkovickému a po červ. značce dále do Ketkovic (zastávka turistů u Mohelských) a k nádraží rapotickému, jež je posledním východiskem do velkolepého Pooslaví. 14 km.

Z rapotického nádraží po silnici (červ. zn.) přes Ketkovice hned na kraji lesa zabočíme vlevo modřínovou alejí na Zavřelovo panoráma na temeni Plánice, velkolepého to do půlkruhu báječně vymodelovaného amfiteátru, jednoho z nejnádhernějších, jež jsem kdy viděl. Zde otvírá se před námi skvostný obraz a upoutají nás zas nové scenérie, nové kontury, tvary a barvy. Kam oko pohlédne, zelená se hluboký les. Zvláště na podzim, když stromy zpestří své listy živými barvami, zahoří tento kraj nádherou barev nikde nevídanou. A což Čertův jazyk, jejž Oslava zajímavým velikým meandrem obtéká, a soutěska u čučické lávky, údolí sevřené ze všech stran ohromnými stráněmi, líbezné zákoutí se všemi divy své panenské přírody a posvátným tichem – to jsou efekty vskutku báječné. Není divu, že toto nevelké území, kde je nakupeno tolik krás a úchvatných panoram, nazvali jsme Pohádkou Pooslaví.

Plným právem si toho zasluhuje. Od Zavřelova Panoráma pustíme se podle zelené značky po horním okraji Plánice směrem východním k čučické kapličce, za níž upoutá nás opět báječný výhled a pak přímou alejí, na jejímž konci svezeme se do půl stráně a opustivše zelenou, pokračujeme týmž směrem po žluté značce stále dolů až k lanové lávce, za ní vzhůru horskou cestičkou (žl.) na vozovku, která nás zavede na grandiózní Velkou skálu (140 m vysokou), z níž otvírají se nám nádherné rozhledy na všecky strany. Opustivše Velkou skálu, dáme se vpravo po horním okraji hlubokého koryta (červ.) ke splavu u Ketkovického mlýna a odtud vzhůru do Ketkovic a Rapotic. 16 km.

Mohl bych ještě dlouho a dlouho pokračovati, než bych ukojil zvědavost a touhu turisty po nových krásách a nových zážitcích. Doufám však, že těch několik partií, o nichž se tu zmiňuji, stačí, aby každý seznal, že není hned tak kraje, jenž by se mohl rovnat krásou a bohatstvím rozkošných partií, úchvatných zátiší našemu Pojihlaví a Pooslaví. Stěží se podaří péru vylíčiti všechny ty krásy – zde platí: »Pojď a viz sám!«


Vrátit se na obsah Památníku.