Ing. Břetislav Donát
Průmysl, obchod a živnosti [na Třebíčsku]

Soudní okres třebíčský měl podle sčítání lidu z roku 1930 42.832 obyvatelů. Za deset let přibylo pouze 742 obyvatelů, tj. l,76 %, ač sousední okres náměštský má přírůstek 5,86 %, což jest nejen větší vzestup relativní, ale i absolutní (952). Jinak možno konstatovati, že přírůstek soudního okresu třebíčského jest daleko za průměrem země Moravskoslezské (6,72 %). Z celkového přírůstku 742 osob připadá na město Třebíč 528 obyvatelů, takže na venkově přibylo lidí zcela nepatrně.

Průmysl, obchod i živnosti z celého okresu jsou soustředěny hlavně v Třebíči, která měla v roce 1930 14.358 obyvatelů (bez Podklášteří), z čehož v Židovské obci žilo 1.075 osob. S přilehlou samostatnou obcí Podklášteří (1.388 osob) měla Třebíč v r. 1930 15.746 obyvatelů.

Město Třebíč

Přihlédneme-li k zaměstnání obyvatelstva v Třebíči (a to i k příslušníkům rodin osob v povolání činných) připadalo na zemědělství, lesnictví a rybářství 299 osob, průmysl a živnosti 8.957, obchod a peněžnictví 1.685, dopravu 646, veřejné služby, svobodná povolání a vojsko 1.058, domácí a osobní služby, jiná povolání 1.567, osoby bez údaje povolání 146; celkem 14.358 osob.

Jest zřejmo, že převahu mají průmysl a živnosti, které tvoří absolutní většinu v městě. Znázorní-li se zaměstnání obyvatelstva v %, dostaneme diagram otištěný na str. 63.

Podle stavu z r. 1930 bylo z jednotlivých odvětví průmyslových zaměstnáno nejvíce osob v průmyslu obuvnickém, v kterém pracovalo 2.695 osob ve 205 závodech, pak v průmyslu kožařském, který zaměstnával 877 osob v 6 závodech. Počítáme-li i příslušníky rodin, bylo závislo na průmyslu obuvnickém 3228 osob, na průmyslu kožařském 1.222 osob. Bylo tedy na průmyslu kožním závislo 4.450 osob (zaměstnanců i s příslušníky rodin), což jest 31 % všeho obyvatelstva. Uvedená čísla ukazují na důležitost jmenovaných dvou odvětví průmyslových pro město Třebíč.

Nejvýznačnější a nejstarší továrna na obuv jest v Borovině (Třebíč II). Jsou to bývalé dvě továrny: K. Budischowský a synové, akc. spol. (s koželužnou), a Busi, které patří nyní firmě Baťa, akc. spol. ve Zlíně. Původní fotografie: Neasiatští stánkaři na Karlově náměstí (17,97 kB).Byly to jedny z největších a nejstarších závodů na dnešním území Československé republiky. V roce 1927 se vyrobilo až 6.000 párů bot denně a při plném provozu bylo zaměstnáno v obou továrnách až 2.500 dělníků a úředníků. Dobře jsou též známy prodejny obuvi Busi, které byly rozšířeny po celém Československu. V roce 1931 převzala obě továrny fa Baťa, která jejich provoz organicky přizpůsobila svému hlavnímu závodu ve Zlíně. Poslední dobou se zavádí v podniku pletení punčoch. Z dalších byla to továrna K. Zinkaizl a syn, která zaměstnávala až 150 dělníků, ale r. 1931 likvidovala a její objekty byly pronajaty Brněnské továrně na obuv, která zaměstnává nyní asi 200 lidí. Jsou však obavy ze zrušení provozu i tohoto podniku. Pak to bylo mnoho menších továrních dílen, které jen v menším počtu udržely až do dnešního dne svou kapacitu (Flesar, T. Nahodil; Pleskač a Smola se zabývají hlavně domáckou výrobou). Jinak mnoho podniků přerušilo nebo zastavilo provoz pro dlouho trvající stagnaci (na př. Fr. Říha, Ant. Jelínek, J. Mikuláš, Fr. Nahodil, Rylek, Jedoun, Doubrava, Sýkora, Mitvalský, Vaněk a jiní). Některé firmy používaly a používají doposud domáckých dělníků (zvláště pro obuv pletenou). Jest viděti, že celý průmysl obuvnický se soustřeďuje nyní v továrně fy Baťa a v Brněnské továrně na obuv, kdežto malé podniky zanikly nebo pozbyly významu až na několik málo případů.

Z koželužen byla to především uvedená již továrna K. Budischowský a synové, kterou fa Baťa zrušila r. 1932. Pak to byla firma J. H. Subak a synové v Žid. obci, která r. 1926 zaměstnávala 250 dělníků, z nichž v r. 1930 pracovalo ještě 137. Roku 1931 zastavila provoz. Dále to byla koželužna M. Hassek vdova a syn, která zaměstnávala též přes 100 osob a svou výrobu rovněž zastavila koncem r. 1932. Ale r. 1927 zahájila provoz firma J. Budischowský a spol. na Stařečce, jediná vetší koželužna, která jest ještě dnes v provozu. Jest zřejmo, že zastavením největších podniků koželužských utrpěla zaměstnanost v Třebíči značnou měrou, neboť tím pozbylo zaměstnání asi 800 osob. K uvedeným odvětvím průmyslovým jest třeba přiřaditi jirchářství. V r. 1930 byly v činnosti 4 závody se 42 zaměstnanci (největší Petra Nováka synové a Jan Dočekal – nástupce fy J. Mänchen –, dnes firma Dočekal a Heger).

S průmyslem kožedělným souvisí pomocné výroby. Jest to výroba kopyt – v r. 1930 2 závody s 13 zaměstnanci – a výroba laků, lepidel, krémů a pod. (A. Schwangmeier).

Potom je to průmysl dřevařský, který vznikl později a vzmohl se hlavně po světové válce. V r. 1930 záviselo na tomto průmyslu 1.039 osob. Největším závodem na výrobu nábytku a bytového zařízení jest fa Spojené U. P. závody (bývalá Vaňkova továrna), která do svého provozu převzala v posledních letech pilu Čs. dřevařské společnosti v Třebíči.

Významnou továrnou na nábytek byla fa Ant. Hejduk a spol., která byla založena v r. 1925 a likvidovala v roce 1933; provoz částečně převzal Petr Hejduk. Známý nábytkový odborník, architekt J. Vaněk (dříve spoluvlastník UP) založil v Třebíči r. 1926 továrnu SBS (Standard bytovou společnost), která v r. 1932 likvidovala.

U. P. závody vychovaly řadu mistrů, kteří si pak založili své vlastní podniky, takže bylo v Třebíči v r. 1930 celkem 28 závodů, které se zabývaly výrobou nábytku a zaměstnávaly několik set dělníků. Dnes většina dílen pracuje omezeně, jen U. P. závody a několik jiných menších podniků (Macek, Cholasta, P. Hejduk, Klíma, Holoubek a jiní) udržují provoz v míře téměř neztenčené.

Velkovýroba jest dále zastoupena průmyslem strojním (zpracování kovů, výroba strojů, přístrojů a prostředků dopravních), na kterém bylo v roce 1930 závislo 873 osob. Z větších závodů jest to kotlárna firmy Fr. Wallig, továrna elektromotorů J. Konečný a spol. a továrna benzinových motorů L. Benz a spol. V tomto oboru jest též zastoupena celá řada menších podniků (kováři, zámečníci, instalatéři, závody elektrotechnické a správkárny), z nichž mnohé se zabývají výrobou nebo opravou zvláště zemědělských strojů a jiné technické výzbroje pro zemědělce.

Výrobou kávovin se zabývaly v r. 1930 čtyři závody, které zaměstnávaly celkem 61 osob. Třebíčské občanstvo má též svůj právovárečný pivovar. Právo vařiti pivo bylo dáno třebíčským občanům již r. 1454 Jiřím Poděbradským. V r. 1791 byl postaven společný pivovar, jenž byl po požáru r. 1873 nově postaven a po světové válce úplně zmodernizován. V r. 1930 zaměstnával 20 lidí. Má též svou vlastní sladovnu.

V Třebíči jsou též 3 knihtiskárny (Čapek, Kubeš, Sýkora) a nakladatelství (Lorenzovo), které zvláště před válkou bylo známo svými jazykovými slovníky. Město Třebíč má svou vlastní elektrárnu (asi 20 zaměstnanců); vedle toho mají v Třebíči obvodní ústřednu Západomoravské elektrárny, zaměstnávající asi 50 osob.

K větším podnikům patří též cihelny. V r. 1930 byly v Třebíči 3 závody s 91 zaměstnanci (Fr. Brázda, Jan Všetečka, K. Budischowský a synové, akc. sp. v Borovině – nyní Baťa). V r. 1928 byla postavena u Táborského mlýna na obecních pozemcích Stavitelská cihelna. I v tomto oboru zavinila hospodářská krise značnou stagnaci. V r. 1930 bylo v Třebíči 6 závodů na výrobu cementového zboží, z nichž některé byly přidruženy k podnikům stavebním.

Na živnostech stavebních, kde se neuplatňuje již tolik motorická síla, bylo v městě Třebíči závislo v r. 1930 na jedenáct set osob. Jest vidno, že i toto podnikání má pro Třebíč značný význam, neboť stavitelé a zedničtí mistři zaměstnávali v r. 1930 osm set osob (čítajíc v to i dělníky z okolí). V roce 1930 bylo v Třebíči 5 stavitelů, 4 zedničtí mistři a 1 mistr tesařský. Za dnešní krize panuje v tomto odvětví podnikání veliká stagnace, což jest tím povážlivější, že počet podniků ještě vzrostl.

Ze živností jest třeba uvésti na prvním místě řezníky a uzenáře, kteří měli v r. 1930 čtyřiačtyřicet závodů, zaměstnávajících 116 osob. Jest zajímavo, že do dneška těchto živností dosti přibylo. Pekařů bylo v r. 1930 devatenáct se 66 zaměstnanci, cukrářů bylo 11 s 28 zaměstnanci, jednu dílnu měla výroba čokolády a cukrovinek a výroba perníku. V poslední době bylo otevřeno několik továrních prodejen cukrovinek.

Šitím šatstva pánského a chlapeckého, dámského a dětského, jakož i šitím prádla se zabývaly 94 závody s 225 zaměstnanci; kloboučníků, čepičářů a modistek bylo 11 s 25 zaměstnanci. V Třebíči jsou i 2 výrobny rukavic. Holičů a kadeřníků bylo v r. 1930 třiatřicet se 100 zaměstnanci. Hotelů, restaurací a hostinců bylo 32 s 93 zaměstnanci, 4 vinárny s 8, a 3 kavárny se 16 zaměstnanci, k nimž se připojuje několik výčepů lihovin a obchodů s nápoji. Protože po válce mnohé pivovary pozbyly svých odbytišť, zřídily v Třebíči své sklady (např. České Budějovice, Znojmo), takže konkurence v tomto směru značně stoupla. V Třebíči jsou též dvě továrny ovocných šťáv a vín a několik výroben různých lihovin. – V posledních letech vzniká v Třebíči značný počet nových zahradnictví a zelinářství, neboť mnozí nezaměstnaní majitelé zahrad hledí aspoň tímto způsobem opatřiti si živobytí. Ale i mnozí Bulhaři mají pronajaty pozemky u Třebíče a jsou značnou konkurencí domácím zelinářům.

V Třebíči se soustřeďuje obchod celého soudního okresu. Jest zde několik velkoobchodů, které zásobují maloobchod v okolí. Na obchodě se zbožím bylo závislo r. 1930 v Třebíči 1.205 osob. Obchodů s potravinami, se zbožím smíšeným a osadnickým bylo 92 a zaměstnávaly asi 200 osob; obchodů textilních, konfekčních, s pleteným a krátkým zbožím apod. bylo 38 s 89 zaměstnanci. Významný byl též obchod se železem (5 závodů s 28 zaměstnanci). Svého času, vzhledem k velkému počtu malých podniků obuvnických, měly veliký význam obchody s kůží a obuvnickými potřebami, jichž bylo v r. 1930 sedm. Kromě výroben zemědělských strojů jest v Třebíči několik prodejen, které zásobují zemědělce v okolí potřebným technickým nářadím. Dále jest v Třebíči mnoho různých obchodů, a to s porcelánem, se skleněným zbožím, s domácím a kuchyňským nářadím, obuví, hračkami; jsou tu knihkupectví, papírnictví, drogerie a lékárny, zlatnictví a hodinářství, obchody s kožišinami, květinářství a semenářství, obchody s uhlím, mlékem, zvěřinou, dřívím, různými stroji a přístroji, motorickými vozidly a mnohé jiné speciální obchody, trafiky (19), vetešnictví, obchody podomní a pouliční.

Třebíč jest odedávna střediskem obchodu s plodinami celého kraje. V r. 1930 bylo tu 7 obchodů s 39 zaměstnanci (zvláště A. M. Grünberger a Hospodářské družstvo). Každý pondělek (zejména na podzim) jsou v Třebíči obilní trhy, na které se sjíždějí rolníci v dlouhých řadách se svými potahy. Tímto druhým obchodem zaujímá Třebíč jedno z nejvýznačnějších míst na západní Moravě; obchoduje se hlavně s žitem, ovsem a jetelovým semínkem. Chvalně známé jsou též třebíčské dobytčí trhy.

Značný význam pro Třebíč po stránce obchodní mají četné autobusové linie, vedoucí do města i z míst mimo soudní okres (Jaroměřice, Měřín, Želetava, Hrotovice). Tím byla jaksi zastavena decentralizace obchodu. Do nedávná bylo totiž obchodů po venkově poměrně málo, až teprve poslední dobou z různých příčin byla jich založena celá řada (zvláště se zbožím smíšeným), mnohdy byly založeny jako filiálky třebíčských kupců. Jest konstatovati, že v Třebíči přibylo po světové válce do dneška mnoho různých obchodů, což jest však jevem celostátním.

Než i svým vzhledem obchody se v posledním čase hodně zmodernizovaly. Jsou nově vypravovány výkladní skříně a úpravě zboží v nich jest věnována náležitá péče. Jsou též restaurovány prodejní místnosti a vnitřní zařízení, aby bylo vyhověno všem novodobým požadavkům a závody mohly býti vedeny podle posledních vymožeností obchodní techniky. Jest pak snahou obchodu i živností, aby jejich dorost vcházel do života náležitě vybaven nejen praktickými znalostmi, ale i teoretickým vzděláním. Obchodní dorost navštěvuje odbornou kupeckou školu pokračovací, na které vyučují profesoři ze zdejší obchodní akademie. Živnostenský dorost má svou vlastní školní budovu, kde jsou odborná oddělení podle důležitých živností a řemesel. Jest jen vítati, že někteří zdejší obchodníci rádi zaměstnávají i absolventy třebíčské obchodní školy při kupecké praxi, a mnozí absolventi obchodní akademie i školy si založili nebo převzali v Třebíči a okolí obchody a podniky různého druhu, které dobře prosperují.

Soudní okres třebíčský

Jak uvedeno, soustřeďují se průmysl, obchod a živnosti hlavně v Třebíči. Na venkově jest to především průmysl zemědělský, o kterém pojednává zvláštní článek, zejména o lihovarech.

Jinak v Nové Vsi jest vápenka a v různých obcích několik cihelen, vesměs menších podniků – větší jen v Okříškách – (v roce 1930 dvanáct). Významným podnikem byla továrna na výrobu papíru v Přibyslavicích, která zaměstnávala až 200 lidí, ale počátkem r. 1931 zastavila práci, což mělo značný vliv na prosperitu celého okolí. Dále v Bransouzích jest jirchárna (Fr. Molák), která zaměstnávala v r. 1930 čtyřicet dělníků. Ve Vladislavi jest menší pivovar a chemická továrna (Turetschek, Pick a Abeles), která vyrábí klih a v r. 1930 zaměstnávala na 60 osob. U nejzápadnější části okresu (v Dolním Smrčném, nádraží Bransouze) jest též brusírna skla, která vyváží své kvalitní výrobky zvláště do Anglie. Pak jsou to pily, jichž bylo na okrese 25 závodů se 181 zaměstnanci (z toho v Třebíči 2 se 63). Veliká pila byla v Okříškách (Brož a Entler), ale ta letos vyhořela a je v likvidaci. Po venkově jest roztroušeno mnoho truhlářů, kolářů, pekařů, řezníků, krejčích a jiných řemeslníků. Kovářských závodů bylo v okrese 79 se 134 zaměstnanci, z čehož bylo v Třebíči jen 7 podniků. V r. 1930 bylo na venkově ještě 146 obuvníků, kteří pracovali ponejvíce sami nebo s jedním tovaryšem, případně učněm. Dnes však většina mistrů živností neprovozuje. Stavitelů, zednických a tesařských mistrů bylo na okrese v r. 1930 osmnáct a zaměstnávali 1263 osob (z toho v Třebíči 10 s 782 zaměstnanci).

Významným odvětvím průmyslovým na Třebíčsku jest perleťářství, které se soustřeďuje v Předíně a okolí (Opatov, Stěměchy, Chlístov, Valdorf, Hory). Jsou vyráběny hlavně knoflíky. Ale zvýšením cla v Německu v r. 1925 a potom krizí tento průmysl značně utrpěl, poněvadž jde o výrobek převážnou měrou exportní. Stagnace odbytu jest též stupňována tím, že se hojně používá i jiných hmot na výrobu knoflíků. R. 1930 bylo napočítáno 39 výrobců se 153 zaměstnanci. Výroba jest doposud málo zmechanizována, jen jeden výrobce pracuje s naftovým motorem a někteří používají pohonu elektrického. Dalším malým průmyslem jest sítařství, které se soustřeďuje v Rokytnici n. R.; zabývá se jím celá řada rodin. Na jaře pěšky, s povozem, taženým koníkem, dokonce i v autě rozcházejí a rozjíždějí se sítaři po celém širém okolí, aby prodávali síta a opravovali je.

Obchod, jak bylo uvedeno, se koncentruje rovněž převážně v Třebíči. Jedině z venkovských míst oživly Okříšky jako železniční uzel. Obchod se zbožím smíšeným a potravinářským jest soustředěn v Třebíči téměř na 50 % a jen několik textilních obchodů (v r. 1930 tři) jest na venkově; i jiné druhy obchodů jsou převážnou měrou usazeny v Třebíči (železářství, galanterní zboží, papírnictví, knihkupectví, drogerie, zlatnictví a hodinářství a mnohé jiné). Jen ještě u obchodu se zemědělskými plodinami, technickými potřebami a surovinami pro obchod, průmysl a zemědělství dělí se venkov s Třebíčí na polovic. Venkov má však veliké účastenství na obchodě s živým dobytkem, neboť z 23 podniků celého okresu byl r. 1930 v Třebíči jen 1. Prodejen tabáku, čítajíc v to i trafiky v hostincích, jest na celém okrese na 100. Rovněž jest usazen na venkově značný počet obchodníků podomních a pouličních. Hotelů, restaurací a hostinců i s kavárnami a vinárnami má okres asi 140. Na venkově jest též množství podniků dopravních. V r. 1930 bylo na okrese 36 mlýnů se 70 zaměstnanci (v Třebíči z toho jen mlýn A. Molla), nedávno bylo jich mnoho modernizováno a některé mají k mlynářství připojeny pily.

Jest pozoruhodné, že na třebíčském okrese bylo v r. 1930 284 závodů (z toho 119 v Třebíči), které dávaly své výrobky pracovati doma dělníkům (domácká práce); z nich 225 připadalo na výrobu obuvi a 20 na perleťářství. V dnešní době jest to zvláště pletená obuv, která se pracuje podomácku.

Družstevnictví

V soudním okrese je z 13 zemědělských lihovarů 12 družstevních. Dále jest v Třebíči pro nákup obilí a zemědělských plodin Hospodářské družstvo, které jest rovněž družstvem nákupním pro různé potřeby zemědělců; k družstvu patří mlýn (Podklášterský mlýn). K zemědělským družstvům se druží též Rolnické mlékařské družstvo v Třebíči a pro finanční potřeby rolníků byla zřízena Rolnická záložna.

K spotřebním družstvům patří Vzájemnost-Včela z Brna, která má v Třebíči obvodní skladiště, jež zásobuje 28 prodejen v kraji, z čehož 6 prodejen je v Třebíči a 7 v okrese na venkově. S tímto družstvem spolupracuje pekárna Dělpe na Stařečce. Potom jest v Třebíči potravní spolek Zádruha.

Z výrobních družstev – kromě uvedených – jest v Třebíči pouze družstvo krejčovské. V Předíně jest družstvo perleťářské (Dělnické výrobní družstvo). Zákony o podpoře stavebního ruchu značně podnítily družstevní výstavbu domů a domků a dnes jsou v Třebíči tato bytová družstva: Budoucnost, Domov, Rodina a Samostatnost. V Okříškách postavila kolonii družstevních domků znojemská Domovina. Na Třebíčsku jest též několik peněžních družstev; podle stavu z r. 1930 bylo na okrese 16 kampeliček a jiných zeměděl. družstev, 7 občanských záložen a 1 živnostenská, z čehož připadají na Třebíč 2 občanské záložny, 1 kampelička a živnostenská záložna.

Nezaměstnanost v Třebíči a politickém okrese v posledních 5 letech

Článek by nebyl úplný, kdyby nebylo aspoň krátce poukázáno na nezaměstnanost v městě Třebíči i v celém politickém okrese. Ačkoliv dříve bylo pojednáno pouze o okrese soudním, statistiky nám podávají doposud jen přehled o celém politickém okrese (soudní okres Třebíč a Náměšť n. OsL), který měl v r. 1930 60.021 obyvatelů.

Zaměstnanost byla ještě v r. 1930 uspokojující, neboť na celém okrese bylo v prosinci 483 nezaměstnaných (z toho v Třebíči 382) a na práce sezónní připadalo nezaměstnaných více než 200 osob. Zvláště v jarních a letních měsících byla nezaměstnanost na okrese i v Třebíči nepatrná, neboť až do listopadu exklusive nedosáhla ani počtu 100. Ale již počátkem r. 1931, kdy se objevuje prvá větší stagnace v průmyslu kožedělném, nezaměstnanost stoupá na 1358 osob (v Třebíči 649). Nejnižší jest v březnu 1233 osob (v Třebíči 586). Z toho lze usuzovati, že se objevuje prvé význačné působení krize, neboť na jaře, kdy nezaměstnanosti pravidelně podstatně ubývá, vzrostla v květnu téhož roku na 2.251 osob (v Třebíči 1.184). Potom sice polevila, ale neklesla pod 1.500 (v Třebíči pod 1.000). Koncem prosince dosáhla pak 2.471 osob (v Třebíči 1.890).

Rok 1932 jest po stránce zaměstnanosti katastrofální, neboť v lednu stoupla nezaměstnanost na 2.724 osob (2.016); nejnižší byla v červnu (1931 a 1536), ale v listopadu stoupla téměř o 2.000, a to hlavně na úkor venkova. Ze 2.469 (1.928) nezaměstnaných stoupl počet na 4.317 osob (2157) a v prosinci téhož roku na 4.739 osob (2.249). To bylo proto, že několik truhlářských dílen a průmysl kožařský zastavily práci, kromě toho byly též zakončeny práce sezónní (hlavně ve stavitelství). V r. 1933 nezaměstnanost se stále pohybuje nad 4.000 (2.000) a v prosinci dosahuje dokonce 5.312 (2.377). V r. 1934 v počtu nezaměstnaných se objevuje určité zlepšení proti r. 1933, což odpovídá celkovému stavu průmyslu v celé republice. Nezaměstnanost klesá již pod 4.000, ale v Třebíči se pohybuje stále kolem 2.000. Koncem r. 1934 jest na okrese 4.611 nezaměstnaných, z toho v Třebíči 2.124. V květnu [1935] bylo nezaměstnaných na okrese 4.482, z toho v Třebíči 2.132 osob. Nezaměstnaných žen bylo na okrese k tomuto datu 243, z těch více než polovice z průmyslu obuvnického.

Z uvedeného jest viděti, že město Třebíč jest postiženo téměř katastrofálně nezaměstnaností, neboť dosahuje skoro 15 % počtu všeho obyvatelstva (celostátní průměr něco nad 5 %), takže počítáme-li k tomu i příslušníky rodin, téměř 1/3 obyvatelstva trpí stávájící krizí. Jest tedy Třebíč po této stránce ve velice vážné situaci a vyřešení otázek spadajících do zmírnění nezaměstnanosti přesahuje místní možnosti; jest proto třeba pro špatný stav hlavních odvětví průmyslových vážně uvažovati o takovém náhrad. průmyslu, který by přinesl trvalou práci hlavně mužům, neboť pokud se týče žen, těch bylo v politickém okrese nezaměstnaných jen 272 z celkového stavu 4.611 v prosinci 1934.

Přihlédneme-li však ke statistice nemocenského pojištění průmyslových, obchodních a živnostenských závodů, vidíme, že průměrný stav pojištěnců od r. 1929 trvale klesá a že ani rok 1934 nepřinesl po této stránce zlepšení, ač nezaměstnanost v tomto roce byla o něco lepší, což by svědčilo o větším střídání dělníků (dělník poměrně pracoval kratší dobu). Jest přirozeno, že úbytek na výdělku má vliv i na prosperitu obchodu a živností, jakož i na průmysl spotřebních statků, to znamená, že je ochromena kupní síla skorem 1/3 obyvatelstva města Třebíče, k čemuž přistupuje i nezaměstnanost na venkově a menší kupní síla zemědělců. Než počet zaměstnanců zemědělských se pohybuje téměř ve stejné výši, neboť počet pojištěnců u zemědělské pojišťovny jest stále asi 3.000, jen v roce 1934 klesl na 2819 osob (menší úroda pro sucho a omezení lesní těžby pro dřívější polomy), v r. 1935 stav pojištěnců se opět vrací k původní výši.

Aby vynikla nezaměstnanost v přehledu, byl sestaven diagram průměrné roční nezaměstnanosti za léta 1930-1934, jakož i přihlášených k pojištění nemocenskému u zdejší Okresní nemocenské pojišťovny.


Vrátit se na obsah Památníku.