František Křesťan
Padesát let Husovy veřejné knihovny v Třebíči

Rok 1885 bude pro kulturní Třebíč vždy datem nad jiné významným, neboť toho roku ustavil se v Třebíči Spolek pro zakládání knihoven, tvůrce, zakladatel a vydržovatel Knihovny pro lid, dnešní Husovy veřejné knihovny v Třebíči. Iniciátorem založení jmenovaného spolku byl Alois Grimmich, tehdy soudní adjunkt v Třebíči, s ním dělili se o prvé úspěchy, radosti i strasti knihovnického úsilí Jan Pochop, profesor zdejšího gymnasia, učitel Frant. Doležel, první knihovník Knihovny pro lid a řada jiných, o nichž se zmíníme později.

Původní fotografie: městské říční lázně na Polance (20,36 kB).Budování veřejných knihoven bylo tehdy novinkou, která se ujímala a žila jen ochotným přičiněním obětavých a nezištných jednotlivců, kteří již tehdy tušili a oceňovali celonárodní význam a dosah těchto důležitých osvětových institucí. Snad právě proto nesetkávalo se vždy toto snažení s přízní tehdejších c. a k. úřadů. Tak tomu bylo i v našem případě, kdy zpočátku bylo Spolku pro zakládání knihoven překonati v tomto směru nejednu obtíž. Již pouhé schválení stanov vyžádalo si vyslání zvláštní deputace do Brna a teprve pak dalo se zemské místodržitelství přesvědčiti, že »Knihovna pro lid« nebude institucí velezrádnou, nýbrž naopak institucí všeobecně prospěšnou.

Stanovy Spolku pro zakládání knihoven se nezachovaly. Leč i tak můžeme si učiniti jasný obraz o plánech a cílech, které sledovali jeho zakladatelé, a přímo můžeme říci, že tyto cíle nebyly právě nepatrné. Spolek p. z. k., jak již název svědčí, měl původně v programu práci široce založenou, spočívající také v činnosti filiální, projevující se zakládáním knihoven v okolních obcích, případně místech národnostně ohrožených. To byl ovšem program daleko přesahující síly a možnosti Spolku p. z. k. a je proto jen zcela přirozené, že se spolek soustředil jen na budování Knihovny pro lid v Třebíči.

Knihovna pro lid v Třebíči vznikla krátce po založení Spolku pro zakládání knihoven. Jejím prvním útulkem byla místnost zapůjčená obcí v budově byv. německé školy v Hasskově ulici, kde před tím míval cvičební síň kapelník Lehar. Darovaný inventář věcný i knižní byl jejím prvním chudičkým základem, Byly to krušné začátky, ale vytrvalost, nadšená práce a cílevědomé snažení všech, kdož na této práci byli účastni, zlomily konečně nejtěžší obtíže. Již ve třetím roce trvání vlastní Knihovna pro lid 1888 svazků knih a má 117 členů, z nichž 57 činných, 58 přispívajících a 2 čestné. Na valné hromadě r. 1895, tedy po 10 letech, bylo s uspokojením konstatováno, že za tu dobu bylo půjčeno asi 150.000 svazků, tedy výsledek na poměrně skrovný rozsah knihovny i její možnosti jistě úctyhodný...

S uvedenými fakty se samozřejmě vybaví otázka, kde Spolek p. z. k. čerpal pro svoji značně nákladnou činnost peněžní prostředky. Jelikož tehdy ještě nebylo žádného zákona, který by zabezpečoval knihovně pravidelnou minimální dotaci, nezbývalo spolku nic jiného než svépomoc. Nejstálejším a poměrně nejvydatnějším zdrojem příjmů byly členské příspěvky. Proto spolek stále vyvíjel snahu směřující ke zvýšení počtu členstva, leč nikdy nedocílil toho, aby členské příspěvky plně kryly všechnu režii knihovny. Nezbývalo nic jiného než dovolávati se porozumění třebíčské veřejnosti, různých korporací, peněžních ústavů atd. a při tom nezanedbávati všech případných možností jiných. Tak Spolek p. z. k. uspořádal ve vlastní režii také dva koncerty, jimiž mělo býti pomoženo spolkovým financím. Již v červenci r. 1885 byl uspořádán první koncert za účinkování kapely Skřivanovy a čistý výtěžek tohoto podniku měl připadnouti knihovně. Výsledek byl bohužel velmi smutný, neboť deficit koncertu ve výši 2 zl. 10 kr. zapravili nakonec sami funkcionáři. Mnohem lepší byl výsledek koncertu, který o svátcích svatodušních r. 1891 uspořádal spolek za účinkování sokolského hudebního odboru, řízeného J. Máchalem a mužského pěveckého sboru dirigovaného uč. Strništěm. Tentokrát byl výsledek koncertu rozhodně šťastnější, neboť knihovně bylo odvedeno 115 zl. 17 kr. čistého výtěžku.

Příjmy tohoto druhu byly ovšem ojedinělé, a bylo nutno je proto doplňovati řadou menších zdrojů, jakým byl na př. výnos pokladniček umístěných v třebíčských restauracích, kavárnách a vinárnách nebo výnos z partií kuželkových. Z vináren byla proslulá pochopením potřeb knihovny zvláště Lorenzova. Nejvíce však byla knihovna podporována dary knižními, z nichž mnohé byly skutečně značné ceny. Mezi největší patří dar pražského knihkupce Fr. A. Urbánka, který věnoval knihovně knihy v ceně 200 zlatých, za což byl jmenován čestným členem spolku.

Správní organizace knihovny byla řešena přirozeně na základě spolkovém. Agendu knihovny vedl knihovník, který byl volen spolkovým výborem. Jemu k ruce bylo dle potřeby voleno několik pomocníků, kteří vypomáhali zvláště při půjčování. Knihovník měl na starosti všechny práce spojené s provozem a agendou knihovny, tj. budování seznamů, inventáře, sestavování statistik, výběr nových knih apod. Není možno zmíniti se na tomto místě o všech, kdož byli na tomto místě nějak účastni. Byla by to příliš dlouhá řada jmen. Uvedeme jen nejvýznamější činitele, zasvětivší práci pro knihovnu mnohdy značnou část svého volného času často po celou řadu let. Z nich na prvním místě nutno uvésti prvního knihovníka Knihovny pro lid, Františka Doležela, učitele na Podklášteří, který funkci knihovnickou zastával od založení spolku až do r. 1900, tedy plných 15 let. Zápisy spolkové svědčí o něm jako o pracovníku neobyčejně obětavém a svědomitém, který byl opravdovou duší veškeré spolkové knihovnické práce. Ve funkci předsedy a místopředsedy spolku si dobyl nemalých zásluh výše již zmíněný prof. Jan Pochop. Z jednatelů spolkových připomeňme si jména v Třebíči zvláště dobře známá: JUDr. Karel Přerovský, prof. Rypáček, prof. Fr. Doležal a řed. Karel Raušal. Prvním pokladníkem byl uč. Stránský, po něm spravovali pokladnu spolku V. Ruller, říd. uč. Zavřel a tov. Julius Mänchenn, jenž tuto funkci zastával dlouhou řadu let. Z knihovníků po uč. Doleželovi dlužno uvésti uč. Kršku, uč. Všetečku, říd. uč. Fr. Hájka, odb. uč. J. Skotáka a uč. Fr. Karáska. Roku 1907 stávají se knihovníky uč. Ed. Táborský a Fr. Váca, kteří v této funkci setrvali až do r. 1929, kromě dvou let válečných, kdy nějaký čas zastával jejich funkci Karel Chaloupka, typograf. Jejich svědomitá a horlivá činnost pro rozvoj knihovny je u našeho občanstva ještě v dobré paměti. Za zmínku jistě stojí, že mezi spolkovými činiteli nacházíme i jména Josef Švec a Jan Máchal. Z pamětníků prvních okamžiků knihovny pro lid žije dnes již jen jediný, p. Kašpar Zemené, em. notář, nyní v Brně. Světlou památkou ve vývoji Husovy veřejné knihovny je jméno vinárníka Viktora Lorenze, který ve své pozůstalosti pamatoval na knihovnu obnosem 10.000 Kč.

Úspěšná činnost knihovny měla v cestě ovšem řadu překážek. Byly to nejen trvalé obtíže rázu finančního, nýbrž i stálý nedostatek vhodného a prostorného umístění. Jak již bylo výše pověděno, prvním útulkem Knihovny pro lid byla místnost ve školní budově v Hasskově ulici. Když však obec tuto místnost později potřebovala ke školním účelům, bylo nutno najíti útulek nový. Byla proto spolkem r. 1901 najata od obce místnost v obecním nadačním době Klimentově, kdež byla knihovna umístěna po dva roky. Další útulek knihovny byl velmi nevlídný, neboť malá místnost v byv. městské nemocnici, kam byla knihovna přestěhována, nevyhovovala po žádné stránce ani minimálním požadavkům. Teprve r. 1913 dostalo se knihovně od obce místnosti přijatelnější, větší a prostornější a to opět ve školní budově v Hasskově ulici. V této místnosti se knihovna klidně rozvíjela a pracovala po řadu let. Když však po čase knihovna vzrostla, bylo opět nutno hledati nový útulek. Úkol ten vzala na sebe obec, neboť bylo to již v době popřevratové, kdy vstoupil v platnost zákon o veřejných knihovnách obecních, se všemi závazky pro obec z něho plynoucími. Knihovně dostalo se tří místností v budově býv. okresního soudu, v nichž je umístěna dodnes.

Popřevratová doba zasáhla do dalšího vývoje Knihovny pro lid způsobem velmi pronikavým, neboť dnem 22. července 1919 vstoupil v platnost zákon o veřejných knihovnách, jímž byly všechny obce postaveny před povinnost zakládati a vydržovati pro své občany veřejné knihovny, vybavené a spravované v duchu ustanovení tohoto zákona. V naší historii má největší význam ona část zákona a příslušného nařízení, jímž se upravuje povinnost obcí, převyšujících počtem svých obyvatel 10.000. Zákon v tomto případě určuje nejen výši obecní povinné dotace, ale také stanoví, že knihovník se musí plně věnovati jen knihovnictví jako hlavnímu povolání a že musí býti pro tuto práci plně a odborně kvalifikován. Toto ustanovení je důležité a Spolek pro zakládání knihoven i obec třebíčská byly nuceny na ně reagovati. Obec třebíčská měla dvě možnosti, jak učiniti zadost novému zákonu. Mohla založiti knihovnu novou a tu dotovati a vydržovati ve smyslu zákonitých nařízení, nebo převzíti dosavadní spolkovou Knihovnu pro lid, zveřejniti ji a dotovati dle znění zákona. Obec akceptovala tuto druhou možnost a převzala od Spolku p. z. k. Knihovnu pro lid se závazkem vypláceti na ni příslušnou dotaci. Když pak tato dotace byla vyplacena až do výše dvoutřetinové hodnoty knižního materiálu knihovny, stala se dle zákonitého ustanovení Husova knihovna majetkem obecním. Tak přešlo dílo Spolku pro z. knihoven do rukou nového majetníka, čímž se ovšem změnily i právní a správní poměry této instituce. Správním orgánem knihovny nebyl již nadále spolkový výbor, nýbrž knihovní rada, sestavená dle zák. ustanovení ze zástupců obce, čtenářstva a jedn. osv. sboru. Zbývalo vyřešiti ještě poslední otázku, tj. jmenovati knihovníka, který by vedl agendu třebíčské obecní knihovny, nazvané nyní Husovou veřejnou knihovnou. Tento požadavek byl splněn r. 1929, kdy knihovníkem byl jmenován pisatel těchto řádek. Knihovnu spravuje knihovní rada, jejíž složení se v posledních letech podstatně nezměnilo. Předsedou jejím je Ant. Matoušek, řed. měšť. šk. v. v., jednatelem Jan Dokulil, uč., pokladníkem Alois Mucha, říd. uč. v. v., členy jsou JUDr. Lad. Hobza, advokát, Anna Kožinová, uč., M. Koutek, řed. šk. v. v., Bohumír Svoboda, uč. v. v. a Vincenc Štohandl.

V závěrečné kapitole zbývá zmíniti se o současném stavu Husovy veř. knihovny a jejích plánech do budoucnosti. Bohužel, nutno říci, že současné dny nejsou příznivé rozvoji kulturní práce, zvláště práci knihovnické. Kritické hospodářské a sociální poměry zasahují velmi rušivě do rozvoje Husovy veř. knihovny, znemožňujíce uskutečňování vytčených cílů. Neutěšená situace obecní samosprávy, v Třebíči zvlášť neblaze pociťovaná, stále sráží zpět veškeré snahy po práci skutečně velkorysé. Patří proto k nespornému úspěchu, jestliže se podařilo knihovní radě Husovy veř. knihovny založiti a již po čtyři léta udržeti literárně informativní a propagační časopis pro čtenáře a přátele Husovy veř. knihovny v Třebíči, »Čtenář«, který byl ve svém čtvrtém roce dokonce rozšířen o rubriku pro všechny kulturní třebíčské otázky. I celková vývojová linie knihovny byla vzestupná, jak svědčí statistika výpůjček za posledních pět let. Roku 1930 bylo půjčeno 51.005 svazků, r. 1931 53.002 sv., r. 1932 61.072 sv., r. 1933 64.987 sv. V minulém roce se tato vzestupná linie láme sestupně, neboť bylo půjčeno 51.598 svazků. Je to důsledek nově zavedeného poplatku z knih, který bylo nutno zavésti k nápravě neutěšených poměrů finančních. Lze ovšem předpokládati, že tu jde jen o dočasnou reakci, a jak se zdá, již příštího roku bude možno opět znamenati v číslici výpůjček vzestup. Dlužno zdůrazniti, Husova veřejná knihovna v Třebíči patří dnes svými pracovními metodami mezi přední knihovny v našem státě. O tom svědčí četné úsudky odborného tisku, v nichž nechybí ani hlasů ze zahraničí. Tak, dovršujíc 50 let své práce, dostává se Husova veřejná knihovna na osudově závažné rozhraní, kdy velmi záleží a bude záležeti na tom, jaký bude celkový vývoj dalších poměrů. Než ať je a bude jakkoliv, Husova veřejná knihovna nikdy se nezpronevěří svému osvětovému a kulturnímu poslání, v němž za každých poměrů a okolností bude dle svých možností pracovati co nejintenzivněji a nejlépe v duchu svého hesla: Vpřed za každých okolností!


Vrátit se na obsah Památníku.