Dr. Jos. Skutil
Z pravěku Třebíčska

Třebíčsko, ležící na Českomoravské vysočině, bylo dlouho pokládáno jako celá tato krystalická parovinná oblast, jevící se zevně jako planina nebo pahorkatina průměrně 400 až 500 vysoká, pahorkatina s nevalně úrodnou půdou, bez říčních os, kde i vodní toky hrají celkem podružnější úlohu, za velmi pozdě osídlené. Většina tohoto území se nezúčastnila sídelního ruchu, jenž jest příznačný pro starou sídelní oblast středomoravskou a jihomoravskou a jenž pronikal jen do jeho okrajových oblastí, především právě na Třebíčsko. Původní fotografie: jedna z třebíčských uliček (8,17 kB).Mírné svahy Českomoravské vysočiny, jež se sklánějí stejně jako většina tamní hydrografické soustavy k sídelním střediskům jihomoravským, nekladly tedy z horopisného hlediska valné překážky postupujícímu člověku, když rozšiřoval své sídelní území i do západní Moravy, jak o tom podávají svědectví prehistorické nálezy.

Leč právě proto, že ex archeologia je téměř celá západní Morava pokládána za archeologicky sterilní, nebyla věnována těmto nálezům dosud téměř žádná pozornost, takže západomoravský archeologický výzkum – to platí tedy také i o Třebíčsku – se omezuje dosud jen na náhodné a většinou ojedinělé nálezy. Není proto tedy také možno, když se dnes obracejí zraky Třebíčanů zpět do dávné minulosti k dobám prvních kolonizátorů, kteří »objevovali« naši krajinu, aby dali základ slavné budoucnosti, načrtnouti nějaký souvislý přehled nejstaršího předdějinného osídlení Třebíčska, ale spíše jen pobídnouti k tomu, aby se starým nálezům věnovala patřičná pozornost a péče, které nám potom objeví – protože těchto starých památek, sídlišť a snad i pohřebišť na Třebíčsku nechybí – prastarou předdějinnou minulost Třebíčska úplně jinak, nežli jak se o ní doposud vždy soudilo.

Na Třebíčsko zabloudil asi před 50–60.000 lety člověk paleolitický, kdy v našem kraji žila diluviální fauna[1]; svědčí o tom nesporně pozůstatky jeho pobytu v našem okresu z Výčap, a protože jsou známy stopy diluviálního osídlení ještě dále ze západní Moravy (Jemnice atd.), nepochybuji, že bude zjištěna přítomnost diluviálního člověka, který byl současníkem oněch známých diluviálních lovců mamutů z Předmostí a Dolních Věstoňovic, na našem okrese na více místech.

Z pozdějších dob neolitických (mladší doba kamenná) byly na Třebíčsku doposud zjištěny stopy sídliště ve Vladislavi[2]; ojedinělých neolitických kamenných nálezů (sekerek, motyček, mlatů atd.) pochází z různých období neolitických z Třebíčska celá řada – není je zde možno všechny sepisovati – z nichž některé povedou jistotně ku zjištění sídlišť (na př. určitě ve Výčapech) neolitických; některé z nich však naopak nepocházejí ani z Třebíčska a jejich provenience jest nejistá[3]. To platí zejména, jak upozornil inž. Dr. Fr. Dvorský, i o vzácné nefritové sekerce z Radošova. Také na území sousedních okresů – moravskobudějovského, hrotovského a východně na Náměšťsku – je celá řada neolitických, někdy rozsáhlých, bohatých a i významných sídlišť (...).

[1] Jak o tom svědčí hojné nálezy kostí těchto zvířat získaných v cihelnách v Borovině a Všetečkově (nosorožec, sob).

[2] Objevil je pan ředitel M. Charvát, který se věnuje (spolu s p. Peštálem) pečlivě záchraně a vyhledávání starých nálezů.

Také z bronzové doby neznáme doposud z Třebíčska žádných nálezů, kromě jediné bronzové sekyrky z Vladislavě a pod. i z doby železné. Leč již na nedalekém Náměšťsku je známo na př. hallštatské pohřebiště – jeden typický žárový hrob, vykopaný učitelem R. Dvořákem je vystaven v třebíčském museu – na známé mohelenské hadcové stepi, které ukazuje, že hallštatské osídlení pronikalo značně hluboko po řekách na Českomoravskou vysočinu.

Konečně i z dalších období, kdy začíná již vlastně historie našich zemí, je známo dosud z Třebíčska málo nálezů, ba daleko méně než z dávných období doby kamenné. Z období galského, kdy naše země byly osídleny Kelty, neznáme sice z nejzápadnější Moravy žádných sídlišť a pohřebišť, ale z Brtnice, z Budějovic, Meziříčí a také z Třebíče samotné pocházejí nálezy zlatých keltských mincí, které – všechny tyto nálezy zasluhují nové kontroly a revize – poukazují jednak na obchodní původ nebo snad i na zásobní význam některých zlatonosných území západní Moravy[4]. Také z prvních století po Kr., kdy české země byly osídleny Germány a kdy barbarské Zadunají bylo ve válečném stavu s římským impériem, nalezlo se na západní Moravě a také na Třebíčsku několik římských mincí, které se zdají poukazovati na to, že zdejší krajina byla již známa současnému obyvatelstvu moravskému. Leč také všechny tyto nálezy potřebují revize.

Ze slovanské doby a z období říše velkomoravské archeologických památek ze západní Moravy dosud neznáme a podobně ani ne z Třebíčska samotného; leč možno souditi, že i západní Morava byla brzy našimi dávnými předky, starými Moravany, osídlena, jak nám o tom vypráví naše historie.

Jak vznikl slavný třebíčský klášter, jaká byla jeho kolonisační funkce a jaký byl další osídlovací proces na Třebíčsku, to již je úlohou historie.

[3] Zajímavá je malá sekyrka ze Lhánic, chovaná v třebíčském museu, na níž je vyryta kometa; bližší okolnosti nálezové tohoto kusu jsou však bohužel již nezjistitelné.

[4] Nález prý se měl udati r. 1862 a obsahoval podle zprávy Maškovy (1892) »větší počet« mincí.


Vrátit se na obsah Památníku.