Čeněk Sameš
Procházka Třebíčí

Největší uměleckou a historickou památkou v Třebíči jest zámecký kostel sv. Prokopa, bývalý klášterní kostel benediktinský, zasvěcený dříve P. Marii. Nemáme písemné zprávy, Původní fotografie: bazilika (9,59 kB).kdy kostel byl postaven. Když klášter r. 1101 byl založen, postavili si mniši malý kostelík, který již v r. 1104 byl vysvěcen. Patrně hned potom počali stavěti kostel, který svou velikostí i krásou by odpovídal významu kláštera. Stavba, započatá asi v polovině XIII. století, trvala jistě dlouho, třeba byla podporována štědrostí knížat.

Třebíčský klášter, stavěný v době, kdy u nás románský sloh dohasínal a gotický sloh rychle razil si cestu mezi výtvarnými umělci středoevropskými, nese stopy vlivů jihoněmeckých. Některými prvky stavebními upomíná na chrámy dolnorakouské. V našich zemích jest chrám třebíčský jediným dokladem přechodního slohu románsko-gotického. Nejstarší a současně nejkrásnější částí jest presbytář a krypta. V presbytáři zaujme skvostné žebroví klenby, v apsidě bohatá skulpturální výzdoba a skvostné gotické okno. V sakristii po levé straně uchovaly se zbytky fresek z 13. stol., jediná památka bohaté malířské výzdoby starého chrámu. V kryptě, jež jest z celého chrámu třebíčského v uměleckém světě nejznámější, jsou bohužel již jen zbytky skulpturální výzdoby. Na severní straně vyniká předsíň, která v posledních letech byla důkladně opravena; chrání překrásný portál, pro jehož úchvatnost býval klášter kdysi zván »porta paradisi«, brána rajská.

Ke klášternímu chrámu bohužel nebyl osud laskavý. Od válek husitských všechny bouře válečné zanechaly na klášteře svoje stopy. A co nezničil nepřítel, ničil čas a lidské sobectví, jež dovedlo kostela využíti k nejrůznějším účelům světským. Honosné věže při kostele byly strženy, chrám proměněn v sýpky, prádelny, skladiště, ba i chlévy. V horní části byli usazeni zaměstnanci zámečtí. Teprve počátkem XVIII. stol. byla presbytář opět upravena jako zámecká kaple, v ostatku mohl od r. 1725 známý stavitel a umělec pražský Mikuláš Kaňka ukázati svoji dovednost stavitelskou a současně i úctu umělcovu k památce z minulých století. Jeho restaurace uvedla kostel celkem ve stav, v jakém se nalézal až do konce války. Po válce pietní oprava chrámu podle plánů zvěčnělého umělce, architekta Kamila Hilberta, stavitele chrámu sv. Víta, vrátila zámeckému kostelu jeho lesk a plnou krásu, pro níž jest perlou mezi výtvory románského a gotického stavitelství ve střední Evropě.

Zámek sám má vzácnou sbírku obrazů, většinou portrétů držitelů třebíčského panství; bohužel mnohé památky rodinné byly odvezeny, když třebíčský zámek přestal býti trvalým sídlem rodiny valdštejnské. Za zhlédnutí stojí zámecké schodiště, z něhož vychází chodba do bývalých klášterních cel v prvním poschodí zámku, a tak zv. Kamenný sál. Na severním okraji zámeckého parku jest místo, kde stával původní zeměpanský hrad Třebíč, snad pouhé hradiště, jakých je při Jihlavce a Oslavě několik. Zámeckou branou, zřízenou teprve v první polovici 19. stol., sejdeme kolem pěkných barokních soch na Podklášteří, odtud procházíme křivolakými uličkami, jež by mohly vyprávěti o osudech třebíčské židovské osady, jež podle tradice, ovšem nezaručené, patří k nejstarším židovským osadám na Moravě. Pavlíkovou cestou lze vystoupiti na Hrádek, Původní fotografie: pohled z Hrádku (17,98 kB).příkré skalisko nad Jihlavkou, jemuž dostalo se jména podle zbytku někdejšího obranného systému městského. Tlusté žulové zdi bašty ukazují, že vznikla asi v dobách husitských, aby chránila město, hluboko pod Hrádkem v údolí ležící. Z vlastních hradeb městských zbývají jen pranepatrné zbytky při řece, jež možno viděti také z Hrádku. Městský příkop se zbytkem hradeb zachován jest také na jižní straně vnitřního města, v ulici Kateřiny z Valdštejna. Směrem k severu od bašty na Hrádku, kde jest také Žižkův památník, leží židovský hřbitov. Nejstarší kameny náhrobní prý byly přeneseny ze starého židovského hřbitova, jenž ležel u zámku při silnici. S Hrádku lze sestoupiti pěšinami kolem Masarykovy rozhledny, postavené péčí Okrašlovacího spolku, na předměstí Nové Město a Nové Dvory. Jsme v místech, kde po Bílé hoře usazovali se náboženští uprchlíci z Čech pod ochranu hraběnky Zdislavy z Valdštejna. Na třebíčském panství dostalo se jim aspoň na krátký čas ochrany. Z Nového Města lze se dostati po Smetanově mostě na druhé předměstí, Jejkov. Uprostřed mostu, postaveného v jubilejním roce Smetanově, jest viděti žulový kámen s letopočtem 1772. Jest jedinou památkou na povodeň, jež toho roku strhla kamenný most o málo níže přes Jihlavku vedoucí. Hned u mostu je kaplička sv. Petra a Pavla, vystavěná roku 1657, u níž, podle tradice, loučili se pobělohorští emigranti se svým rodným městem. Hned za kapličkou táhne se zeď kapucínské zahrady. Parkem dostaneme se k nemocnici, jejíž hlavní budovy jest viděti již se Smetanova mostu. U nemocnice socha sv. Václava z 18. století jest pozůstatkem jedné z kašen, jež krášlily kdysi třebíčské náměstí. Za nemocnicí táhne se městský přírodní park až do Kožichovského žlebu. Vedle prostého památníku Viktora Lorence, jenž poskytl peníz na úpravu stezek v této části sadů, vidíme na stráni pomník zde zahynuvšího letce Václava Peřiny. Po Bráfově třídě, nazvané podle třebíčského rodáka, národohospodáře Dra Albína Bráfa, projdeme kolem budovy okresního soudu, evangelické českobratrské fary a kostela, moderní obchodní akademie, za níž stojí budova živnostenských škol. Na místech, kde dnes vidíme moderní budovy, stávaly před lety stodoly třebíčských občanů zemědělců, stálé nebezpečí pro město, jak se ukázalo při všech velikých požárech, jež naše město postihly. Ve stejném bloku, ve kterém jest obchodní akademie a živnostenské školy, stojí budova reálného gymnázia, která jest proti oněm školám jak svým vzhledem, tak vnitřním zařízením skutečnou popelkou. Nutno ovšem připomenouti, že gymnazijní budova byla postavena již roku 1889, kdy město nešetřilo nákladů, jen aby české školství bylo zde opět povzneseno. Park před gymnáziem, ozdobený sochou Svobody, dílem sochaře Františka Odehnala (1923) leží v místech, kde ještě v minulém století býval rybník zvaný Jordán. Voda z něho byla vedena potrubím a strouhami do městského příkopu. Staré gymnázium slouží dnes II. měšťanské škole, ale budova stavěná r. 1840 nemůže vyhověti ani primitivním školským požadavkům. Před měšťanskou školou prostý památník připomíná Františka Palackého. V ulici Hanělově může se město pochlubiti novou budovou Masarykových škol obecných a měšťanských. Na místě tom stával kdysi dvůr Jiříkovský, majetek města. Podobných dvorů bylo na předměstích třebíčských několik, jak ostatně bývalo ve všech našich městech. K domu sousednímu škole pojí se tradice, že zde byla kdysi nekatolická modlitebna. Naproti na návrší starý název »na rámech« zachoval památku na pramen někdejšího bohatství Třebíče, soukenictví. Kolem Masarykových škol vede pohodlná cesta ke hřbitovu s chrámem sv. Trojice, založenému teprve koncem 16. století. Do té doby byl hřbitov kolem kostela sv. Martina. V sousedství leží v krásné poloze sokolský stadion s dalekým výhledem na sever, západ i východ. Nad stadionem vystupuje »Kostelíček«, návrší s kaplí postavenou v první polovině 17. stol. třebíčským stavitelem Fulíkem. Lesní cesty vedou od Kostelíčka do Libušina údolí pod železničním mostem. Zde na Střelnici pokoušeli se třebíčtí měšťané před léty o štěstí střelecké. Po silnici dostali bychom se do Boroviny, filiálky Baťových závodů, jejíž rozvoj byl založen třebíčským rodem Budišovských. Kolébka tohoto rodu stávala u Smetanova mostu, v místech, kde jest dům Šmeralův. Od Střelnice možno se do města vrátiti podél Tyršových sadů pod stadionem, kde reliéf Tyršův hlásá památku zakladatele Sokolstva, nebo sestoupiti do údolí a projíti nejstarším předměstím třebíčským, Stařečkou. Řada domů nejen vnitřkem, ale i vnějškem zachovává svůj starobylý ráz. Požáry způsobily ovšem i zde veliké škody a renesanční ozdoby a štíty zůstaly jen na domě Russmanově. Vnitřek domů svými krásnými klenbami, jinde tmou a bezplánovitým rozdělením vnitřního prostoru i materiálem prozrazuje svůj původ z 16., možno že i z 15. století. Jdeme-li ze Stařečky k Vnitřnímu Městu, po levici necháme most Masarykův, jenž by nás dovedl přes řeku opět na Podklášteří a k zámku, a vejdeme ulicí Palackého, na svém počátku kdysi uzavřenou branou stařečskou, na Karlovo náměstí. Hned při vstupu jest moderní budova městské spořitelny, jež svým určitým slohem kontrastuje s ostatními budovami rozlehlého náměstí. Hned vedle spořitelny jest radnice s městským archivem, jenž chová nejcennější písemné památky města. Milovník starožitností, uměleckých památek a přírodnin neopomene navštíviti městské muzeum v sousedství, v ulici Hasskově. Budova, v níž jest umístěno, byla až do r. 1873 radnicí a připomíná se již v listině z r. 1277. V muzeu sbírky porcelánu, cechovních památek, krojů a betlemů zaujmou jistě každého. Hned proti muzeu je tzv. Františkovský dům, jehož sgrafitová výzdoba byla opravena r. 1903. Františkovský dům je vzácná památka renesanční, jež by zasloužila i pietní úpravy uvnitř a na dvoře, kde by bylo možno obnoviti staré arkády. Dům býval majetkem benátského obchodníka Caliigardo Franceska, odtud říkalo se domu Františkovský. Později byl v držení rodu Bisatů, z něhož vyšel také třebíčský letopisec 17. století M. Bisato. Vedle Jana Suchenia, současně městského písaře, zachoval nám zprávy o strašném přelomu, jenž v Třebíči ve všech oborech nastal bitvou bělohorskou.

Sgrafitovou výzdobu, pietně restaurovanou, nese na dolní straně náměstí t. zv. »černý« dům. Přestavěn byl patrně r. 1619 Janem Rablem. Jinak domy na náměstí postrádají svého starobylého rázu. Byl zničen hlavně po požáru r. 1822, kdy ukvapeným nařízením krajského úřadu v Jihlavě byly ozdobné domovní štíty strženy. Na minulost upomínají jen znaky na některých domech nebo krásně tepané vývěsní štíty, podle nichž domy bývaly zvány. (U Bílého koníčka na horní straně, U Černého orla na dolní straně náměstí.)

Z náměstí vyjdeme na předměstí Jejkov ulicí, v níž bývala druhá městská brána, brněnskou nebo jejkovskou zvaná. Obraz její i brány kdysi na Stařečku vedoucí vidíme na domě Čapkově, jenž s branou kdysi sousedil. V domě Čapkově na dvoře upoutá zbytek opevnění městského, jedna z hradebních věží. Na Jejkově vedle hlavní pošty je stará budova soukenické valchy, dále klášter kapucínský s kostelem prostého slohu, stojícím na místě někdejšího bratrského sboru. V zahradě kapucínského kláštera ve zdi jsou zasazeny náhrobní kameny někdejších držitelů třebíčského panství, kteří byli při bratrském sboru pochováni. Od kostela kapucínského Otmarovou ulicí přijdeme do ulice Soukopovy, kde za budovou okresního úřadu vystupuje kostel sv. Martina. Uměleckých a historických památek ze starší doby má bohužel málo. Na vládu pánů z Pernštejna upomínají t. zv. pernštejnské dveře, ozdobené zubřími hlavami a římskými orly, hned vedle stojí velká křtitelnice, dar Rafaela Chroustenského z Malovar, západomoravského emigranta. Také mříž kolem křtitelnice pochází asi ze století XVI. Nejpevnější částí kostela jest věž, jež bývala kdysi hláskou městskou a měla zesíliti opevnění k jihu vedoucí vídeňské brány, stržené již v 40. letech min. století. Zde ve stínu mlčelivého pamětníka všech osudů města skončíme svoji krátkou pout městem, při níž tento článeček chce býti skromným vůdcem.


Vrátit se na obsah Památníku.